Přestože zákaz shromažďování trval až do osvobození, již na začátku roku 1944 došlo
k obnovení činnosti oddílu, zprvu vlastně ilegálně. Začínalo se prakticky úplně znovu,
bez ničeho. Pozemek s bývalým hřištěm u nádraží zakoupil v r. 1944 pan Zavadil z
Heršpic a ten dal klubu výpověď. A tak bylo zbudováno nové hřiště u Litavy, kde se
hraje dodnes.
Byly vybudovány dřevěné kabiny, hřiště částečně oploceno a zhotoveny lavičky pro
diváky. Rozvoj nastal po osvobození v dubnu 1945. Výbor byl doplněn o nové členy a
hodně omlazen. Ve výboru pracovali: Antonín Michálek, Josef Tesař, Vlastimil Dohnal,
Václav Kratochvíl, Stanislav Pospíšil, Adolf Kočička, Bohumil Dvořák, Richard Medek,
Jan Šujan, z mladých pak Slávek Kuchta, Mirek Florián a Jaroslav Cenek. Sbírka mezi
členy v dubnu 1945 vynesla 2.000 Kč a posloužila na úpravu válkou poškozeného
hřiště, potřebný materiál byl vrácen od těch, u nichž byl před válkou uložen.
Už 15. července 1945 byl sehrán pohárový turnaj – memoriál Josefa Tihelky – za
účasti Rašovic, Heršpic a Kobeřic.
V roce 1946 převzal vedení klubu nový výbor v čele s Adolfem Kočičkou. V tomto roce
se začíná se zařazováním Sportovních klubů do Sjednocené tělovýchovné organizace.
Nejinak tomu bylo i v naší obci. Kritický pro činnost oddílu kopané byl rok 1947.
5. dubna tragicky zahynul hráč Josef Šujan a 6. dubna vyhořely kabiny na hřišti.
Rozpory a nejednota hráčů vedla k úplnému rozkladu. Oddíl odstoupil ze soutěže 2.
třídy a byl dán do klidu.
Rokem 1947 skončila první etapa činnosti Sportovního klubu a oddílu kopané.
